report z mezinárodního festivalu SFW v Lyonu - 2.část
Den 5.
Ráno nás ve sportovním centru sice přivítá déšť, počasí se ale brzy umoudří a nabitý program může začít. Seznamovací hry a pohybové aktivity navodí atmosféru pro vytvoření turnajových týmů. Jednotliví účastníci totiž nezůstanou ve svých národních delegacích, ale po dvojicích (kluk a holka) budou spojeni do týmů osmi hráčů z různých zemí. Naši si tak zahrají ve společném týmu například s Indy, Uruguajci nebo Francouzi. Odpoledne si my mladí lídři převezmeme jednotlivé týmy a seznamujeme je s hodnotami fair play, rovnosti a zábavy, v jejichž duchu se fotbalový turnaj i celý festival odehrává; vyzkouší si také svůj první football3 zápas se třemi poločasy, pro nás je to zase cenná generálka na mediátorství při závěrečném turnaji. Jsem ráda, že naše delegace je z festivalu podobně nadšená jako já, při pohledu na jídelní kartičku si ale uvědomuju, že můj pobyt je vlastně už za půlkou.
Den 6.
Prohlídka Lyonu v programu festivalu nesmí chybět, dopoledne stihneme navštívit katedrálu na kopci nad městem, poslat pohledy i projít trh s francouzskými delikatesami. Po přesunu do sportovního centra nás pak čeká nácvik na slavnostní zahájení turnaje a trocha volného času, vyplněná další procházkou po městě, fotbalem i opalováním. Při závěrečném turnaji si sice jako mediátoři nezahrajeme, k běhání po hřišti za míčem ale využíváme každou volnou chvíli. Při nahrávkách od Keňáků se mi vrací krásné vzpomínky na kampaň Fotbalu pro rozvoj. Po večeři asi desetkrát zopakujeme festivalový tanec, obdivuju energii všech zúčastněných, hlavně Vojta nevynechal ani jediné kolo. Vůbec jsem hrozně ráda, že tu máme právě Majdu, Natku, Romana a Vojtu. Nedovedu si představit nikoho, kdo by se sem hodil lépe. Nejen že už mají zkušenosti s fair play fotbalem z kampaně, ale je na nich vidět, jak je baví trávit čas spolu i s ostatními a jak si užívají festivalu, ale taky nás zodpovědně reprezentují. Mám radost, že při zahajovacím ceremoniálu ponesu vlajku právě pro ně!
Den 7.
Každý den si říkám, že už to přece nemůže být lepší, větší zábava, více radosti. A potom nás v pondělí vezmou hrát s místními dětmi. Vybaví nás festivalovými tričky s českou vlaječkou, nechají hrát i mě(!) a doplní náš tým neskutečně šikovnou třináctiletou Francouzskou Siri. Ani její fotbalové umění sice nepomůže k výhrám, naše týmovost, dobrá nálada a v neposlední řadě skandovaný pokřik „Kdo neskáče není Čech“ však vyslouží sympatie všech zúčastněných. Odpoledne si užijeme zasloužený odpočinek a večer slavnostní zahájení.
Den 8.
Se začátkem turnaje se můj program stává volnějším, náš mediátorský tým, který vedle mě tvoří dvě Kolumbijky, má na starosti pouze tři utkání. Vzhledem k jejich neznalosti angličtiny a mé neznalosti španělštiny se naše komunikace odehrává hlavně posunky, máme ale štěstí na příjemné týmy a klidné zápasy v duchu fair play, i když kreativita ve vytváření pravidel by mohla být větší. Učíme se ale jak my, tak hráči, a s každým zápasem je diskuse zajímavější. Po celodenním hraní už jsou všichni unavení (naši kluci a holky mají za sebou pět zápasů ve třicetistupňovém vedru), takže oceníme klidnější večerní program v podobě kulturních představení jednotlivých delegací. Sledujeme tance z celého světa. Silné je zejména společné vystoupení Palestinců a Izraelců, potlesk ve stoje si vyslouží úžasně energický tanec „jednonohých“ ze Single Legs Amputee Sport Association ze Sierra Leone.
Den 9.
Poslední den se ukáže, že i přes velkou snahu organizátorů i dobrovolníků všechno není tak sluníčkové jako lyonské počasí. I mě čekají obtížnější zápasy, kvůli jazykové bariéře se nám ale nedaří rozproudit pozápasovou diskusi a i týmy, které neprojevují smysl pro fair play, jsou jejich protihráči odměněni plným počtem bodů. Bohužel je to i případ vyřazovacích bojů, kdy ten nejsympatičtější tým podlehne ne zcela férovým, ale gólově efektivním soupeřům, pozdějším vítězům turnaje. Při vyhlášení výsledků tak u nás převládá pocit rozčarování, závěrečná rozlučková slavnost ale opět upomíná na dobrou náladu, která panovala po celou dobu festivalu. Hlavní cíl, ukázat fair play fotbal širší veřejnosti a spojit při něm mladé lidi z celého světa, byl rozhodně splněn!
Den 10.
Odjezd, čeká nás celodenní cesta se zastávkou v Miláně, doma budeme až v pátek ráno. Já a Ansley se rozjedeme k další povinnostem a radostem, pro Natku, Majdu, Vojtu a Romana ale fotbalový program nekončí, ještě ten samý den se v Ostravě společně s Fotbalem pro rozvoj zapojí do Festivalu v ulicích! A co si z Lyonu odnášíme? Nejen spoustu zážitků, ale také velký úspěch v podobě členství v celosvětové síti Streetfootballworld, díky kterému se bude Fotbal pro rozvoj moci účastnit i v budoucnu podobných akcí jako byl Festival16. A že to stálo za to!
Více o festivalu na Twitteru, Facebooku a Instagramu pod hesly #Festival16 #football4good #youthforum2016 #football3 či na oficiálním webu.
