Ambasador Honza a jeho projekt Fotballin

Ahoj Honzo, mohl bys nám o sobě něco říct? A popsat, co pro tebe znamená fotbal?

Ahoj, jsem Honza a miluji fotbal. Jako malý jsem před zápasy mého týmu z nedočkavosti nespal a na srazu jsem byl dříve, než se otevřely brány hřiště. Vřelý vztah k fotbalu mi zůstal dodnes, ale bylo to právě během kampaně s Fotbalem pro rozvoj, kdy došlo k naprosté “renesanci” tohoto pouta.

Byl jsi ambasadorem Fotbalu pro rozvoj 2016. Co ses během kampaně naučil a co si z ní odnesl? Byla pro tebe klíčovým momentem k tomu, aby ses rozhodl založit svůj vlastní projekt?

Před kampaní s Fotbalem pro rozvoj jsem měl zdravotní problémy, nehrál jsem aktivně. Fotbal jsem sledoval, ale jeho pravé kouzlo, které mne vždy tak fascinovalo, se mezitím nějak vytratilo. V létě 2016 jsem měl ve škole pauzu mezi státnicemi, myšlenka vyrazit na měsíc do přírody a do měst po celé republice ve společnosti mladých lidí nejen z Evropy, ale také Afriky, se mi moc líbila.
Sbalil jsem batoh, kopačky a jel. Nevěděl jsem, zda budu moci hrát, byl to naprostý krok do neznáma. Ihned jsem se ocitl ve společnosti nadšených kamarádů a kamarádek, kteří měli rádi fotbal, ale tím to zdaleka nekončilo. Krom kopání do míče jsme se o fotbale bavili, mohli jsme o něm psát, hrát divadlo, tancovat, poznávat lidi. A v tu chvíli mi to došlo. Fotbal pro mne vždycky byl mnohem více, než pouhý výsledek dramatického zápasu. Najednou jsem byl v týmu, který ho mohl využívat jako nástroj ke stavění mostů mezi vzájemně odcizenými skupinami, k řešení nejrůznějších sociálních problémů. „To je ono“, hned jsem si uvědomil. A naprosto mimoděk mi došlo, že jsem zpátky na hřišti, hraju, nic mně nelimituje a já se cítím skvěle jako už dlouho ne!
Krom toho jsem díky kampani s Fotbalem pro rozvoj zjistil, že každý člověk je skutečně vždy trochu jiný a v tom spočívá největší krása a síla – ať jde o fotbalový tým nebo společnost jako takovou. V našem týmu ambasadorů dělal každý věci svým způsobem a nedalo se hodnotit, který je lepší nebo horší. Všechny totiž nakonec vedly k výsledku, se kterým jsme byli moc spokojeni. Jen bylo třeba odbourat úvodní nejistotu a přesvědčení, že právě „JÁ“ znám ten jediný nejlepší způsob, jak něco správně vytvořit nebo udělat.
Aktivity během letní kampaně 2016 s Fotbalem pro rozvoj mne naplňovaly natolik, že nejenže jsem díky nim dostal nápad rozjet vlastní projekt, ale taky jsem zase našel fotbal, tak jak ho mám nejraději.

Kdy tvůj projekt “Footballin” vlastně vznikl? Kolik lidí na něm pracuje?

Nápady jsem měl už během kampaně s Fotbalem pro rozvoj. Cítil jsem, že společností začínají prostupovat úmyslně šířené nálady, které mají za cíl vyvolat nesnášenlivost vůči všemu, co je jen trochu odlišné – a to včetně lidí ze zahraničí, kteří v České republice spořádaně žijí, pracují, vychovávají zde své děti. Připadalo mi přitom, že projekty využívající fotbal jako nástroj k dosažení pozitivních sociálních změn tuto skupinu trochu opomínají.
Nějakou dobu to ve mne vše zrálo a v létě 2018 jsem sepsal hlavní body a ozval se dvěma kamarádům – Fatimě Rahimi a Péťovi Bednovi. Fati je sama zosobněním příběhu úspěšné integrace, její cesta do České republiky ani začátky zde nebyly vůbec jednoduché, ona však vystudovala vysokou školu, je z ní známá novinářka a mimo jiné fotbalová fanynka a odbornice. Péťa je zase nejzapálenější člověk co znám, s nezištnou chutí pomáhat všem okolo a přitom se dobře bavit. Oba nejenže souhlasili, ale rovnou říkali, že měli docela podobné myšlenky, jen chyběl někdo, kdo by to odstartoval.
Dali jsme dohromady pár hlavních bodů, na kterých má Footballin stát a hned v říjnu uskutečnili první turnajový den, na který přišlo snad přes dvacet holek a kluků nejrůznějších věkových kategorií. Byli jsme nadšeni.
Pokud jsme já, Fati a Péťa jakési jádro Footballinu, pak je třeba ale říci, že nám různě pomáhá strašně moc lidí – ať už s grafikou, sociálními medii, vařením a pečením (na turnajích máme vždy skvělé občerstvení), malováním diplomů, přípravou medailí, či třeba tvorbou videí. Takže jen namátkou moc díky Jirko, Zdeňko, Káťo, Niki, Tome, Lenko, Mari a Martine – a všichni další, kteří nám dobrovolně a s nadšením pomáháte.

Mohl bys nám vysvětlit koncept tohoto projektu? Používáš nějakou specifickou metodiku jako je Fotbal 3?

Footballin usiluje o posílení integrace dětí a mládeže ze zahraničí žijících v České republice prostřednictvím fotbalových a vzdělávacích aktivit. Nejde přitom jen o samotnou mobilizaci „zahraničí mládeže“, ale také o jejich propojení s „českou“ komunitou. Zkrátka pořádáme fotbalové turnaje, během kterých se mohou setkávat lidé ze všech koutů světa, kteří žijí v České republice. Nestavíme žádné bariéry, a přestože jsme primárně zaměřeni na děti a mládež, stane se, že v jednom týmu nastoupí šestiletý klučina s dospívající dívkou, záda v bráně jim přitom bude krýt jeho maminka, která ho na turnaj doprovodila.
Na úvod máme vždy velmi kreativní rozcvičku, kterou připraví Fati, následuje několik fotbalově-seznamovacích cvičení (nejde tedy jen o fotbal, ale i o to, aby se hráči a hráčky o sobě více dozvěděli). Po občerstvovací pauze (dokážeme uspokojit vegetariány i masožrouty, jednou nám maminka jednoho z fotbalistů jako překvapení přinesla několikapatrový fotbalový dort) následuje turnaj či zápas – záleží na počtu účastníků. Snažíme se přitom vytvořit co nejpestřejší složení jednotlivých týmu a využívat prvky F3 fotbalu – naši nejvěrnější jsou už zvyklí, že si na počátku hry např. sami určují a vymýšlejí pravidla. Vždycky nás přitom něčím překvapí.

Kdo jsou organizace a děti, které do projektu zapojujete?

Chceme Footballin šířit hlavně prostřednictvím osobní zkušenosti těch, kteří přijdou. Když o nás řeknou dalším, je to nejlepší pochvala za odvedenou práci. Děláme vše zadarmo a ve volném čase, na tělocvičnu v zimě jsme se sami skládali – nemůžeme si tedy dovolit nějakou speciální reklamu. Snažíme se oslovovat spřízněné projekty – roznášíme letáky do organizací pracujících s dětmi, rád bych na turnaj pozval třeba romský tým Monagua z Ústí nad Labem a jsme v kontaktu také s Fotbalem pro rozvoj.
Na turnaji už jsme měli hráče a hráčky s původem z Afghánistánu, Sýrie, Peru, Slovinska, Spojených států, Vietnamu – nejvíc jich pořád celkem pochopitelně pochází z České republiky. Určitě je přitom ještě spousta těch, které bychom chtěli oslovit. Už existují fotbalové týmy sdružující cizince nebo komerční projekty pořádající sportovní aktivity pro zahraniční děti. Myslím si však, že Footballin je ve své přístupnosti a inkluzivitě unikátní. Nemáme žádný poplatek za účast na turnaji ani požadavky na fotbalové dovednosti – hlavní je chuť hrát. Propojujeme přitom opravdu všechny – národnostně i věkové.

Co plánujete s projektem do budoucna? Máte vyhlídnutou nějakou spolupráci nebo tak něco (třeba mezinárodně, nebo ve spolupráci s Fotbalem pro rozvoj jako takovým)?

Chtěli bychom přilákat ještě větší a pestřejší množství fotbalistů a fotbalistek. Nechceme však změnit svou „undergroundovou“ povahu, Footballin se bude rozvíjet pozvolně a organicky. Stojí ostatně na lidech, kteří se mu věnují ve volném čase a mají z toho radost. To musí zůstat jako základ. Pokud se rozroste náš tým i množství zájemců, budeme schopni nabízet více turnajových dnů či začneme pořádat flexibilnější tréninky během týdne.
Na nadcházející období máme přislíbeno krásné venkovní hřiště na Strahově, chtěli bychom se zúčastnit červnového turnaje pořádného Fotbalem pro rozvoj. Myslím, že bude o zábavu postaráno a nezbývá než všechny, kteří mají zájem povzbudit v duchu našeho hesla: „Zapoj se a hrej!“.